...které jsem přečetla v roce 2018. Knížky a čtení je pro mě jeden z největších relaxů a zábavy v jednom. No a v minulém roce jsem těch knížek přečetla docela dost, vlastně asi nejvíc, co jsem kdy přečetla. A některé z nich, které mě nejvíc zaujaly, bych vám chtěla doporučit, protože pokud milujete čtení jako já, co si budem povídat, tipů na čtení není nikdy dost. Jen když na ten seznam knížek koukám, článků s tipy bude asi víc. Minimálně dva. :D
Dívka v ledu, Noční lov, Temné hlubiny, Do posledního dechu
Robert Bryndza - autor, kterého jsem si minulý rok oblíbila asi nejvíc. Pokud ho ještě neznáte, píše thrillery a píše je fakt skvěle.
Dívka v ledu
je jeho první knížka s šéfinspektorkou Erikou Fosterovou, která je jedna z hlavních postav ve všech jeho knížkách.
V Londýně pod vrstvou ledu je nalezeno tělo mladé ženy - ženy z bohaté rodiny, která měla vše. Při vyšetřování se zjistí spojitost s vraždami prostitutek. Ale nebudu prozrazovat více, protože až se do knížky začtete nebudete se moci odtrhnout, abyste zjistili, jak to celé dopadlo a kdo je vlastně vrah.
Po pravdě jsem dřív takovýhle knížky vůbec nečetla, ale když jsem dočetla Dívku v ledu musela jsem si hned koupit i další díly.
Noční lov
je "pokračování" od Bryndzy, které jsem si musela hned běžet koupit. Knížky na sebe nenavazují, ale je lepší číst je postupně, tak jak vyšly. Oproti Dívce v ledu je zde rozdíl,že kdo je vrah zjistíte již v půlce knížky a pak jen čekáte až vraha dopadnou. I tak ale za mě 10/10!!
Temné hlubiny
ty mě bavily asi zatím ze všech Bryndzových knížek nejvíc.V zatopeném lomu je nalezena kostra malého dítěte, kterou identifikují sedmileté dívce, která zmizela před dvacetišesti lety. A tím se případ znovu otevře.. nechci vám zase prozrazovat víc, protože knížka se stejně jako předešlé čte sama, svižně a čeká vás v ní nejedno překvapení.
Do posledního dechu
je poslední Bryndzovým thrillerem, který jsem loni přečetla a určitě vás nepřekvapí, že i z ní jsem byla nadšená. Bryndza prostě opět nezklamal. V kontejneru byla nalezena mrtvola mladé ženy. Erika se pouští do vyšetřování a zjišťuje, že se jedná o sérivého vraha, který mladé ženy prostřednictvím sociálních sítí zve na rande na slepo, pak o nich pár dní nikdo neví, dokud se neobjeví jejich tělo.
Příběh, který vás vtáhne a budete chtít vědět, jak to bylo dál.
Robert Bryndza prostě umí, i přesto, že jeho knížky mají kolem čtyřista stránek, přečtete je bez problému za pár dní.
Krasojezdkyně
Jojo Moyes - trochu z jiného soudku a další moje oblíbená spisovatelka. Její knihy vtáhnou do děje a já prostě její styl psaní miluju. Líbí se mi, že to nejsou jen klasické romány, ale vždy je to spojeno s nějakým "těžším, náročnějším" tématem.
Krasojezdkyně je příběh o mladé dívce Sarah, která vyrůstá se svým dědečkem, který ji učí jezdit na koni, jelikož sám dřív býval jezdec v elitní jezdecké škole ve Francii. Dědečkovi se však zhorší zdravotní stav a musí zůstat dlouhou dobu v nemocnici. Sarah zůstává sama a snaží se vše zvládnout. Všechno se změní, když potkává právničku Natashu..
Ze začátku jsem se do knížky vůbec nemohla začíst, ale pak jsem se zase naopak nemohla odtrhnout. I přestože nejsem milovnice koní a i o těch je hodně tento příběh. Byla jsem nadšená a jen jsem si potvrdila, že Jojo a její příběhy jsou úžasný. Zrovna mám od ní rozečtenou knihu Sama sebou, tak se snad brzy můžete těšit na článek s názorem na další její knihu.
Asi vás to nepřekvapí, Hana, knížka, o které se teď píše a mluví snad všude. Musím říct, že ale zaslouženě. Příběh, který vychází ze skutečných událostí vás vezme za srdce.
Devítiletá Mira za svou neposlušnost na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nikoho by nenapadlo, že právě věneček, rozhodne dál o jejím životě, který se tím úplně změní. Mira se díky tomu nenakazí tyfem, kterým onemocní celé její rodina, kromě tety Hany - tiché, nemluvící a depresivní Hany, ke které se Mira přestěhuje a odhaluje díky tomu střípky z minulosti. Stíhání Židů, koncentrační tábory i návrat Židů, kteří přežili a museli se se vším vyrovnat, což byla právě Hana.
"Radili mi, že mám zapomenout, protože nechtěli slyšet to, co bych mohla vyprávět. Báli se zbytečně. Zapomenout jsem nemohla, vzpomínky mám vytetované v hlavě na vždy jako číslo na levém předloktí. Mluvit o nich bych ale nedokázala."
Silný příběh, děkuju za něj a za tuhle knížku. Jestli Hanu neznáte nebo jste ještě nečetli, tak to napravte, věřím, že budete nadšení stejně jako já. Protože jestli bych mohla vyzdvihnout jen jednu knížku, tak je to určitě Hana!
Žádné komentáře:
Okomentovat